Benešovský Černý

Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století došlo k očekávanému rozšíření barevných rázů, které začalo odvážným vyšlechtěním bílých „benešáků“. Zasloužil se o to František Podroužek za využití bílých poštovních holubů, bílých kingů a zčásti také červených moravských pštrosů. Poprvé byli bílí BH vystaveni v roce 1963 v Benešově a oficiálně uznáni na Celostátní výstavě výletků v Praze v roce 1964. V roce 1974 byli uznáni černí, červení a žlutí, vesměs vyšlechtění za využití moravského pštrosa, díky kterému získali dostatečně lesklé a syté opeření. Kvalita barvy a lesku je nejvýraznější u červených. Začal se užívat název benešovský holub. Máme tu barvu černou, jejímž plavým rázem je také původní barva skalního holuba modrá černopruhá, dále máme vůči černé recesivní barvu hnědou a vůči černé dominantní barvu červenou popelavou. Zajímavý je údaj o povolené hmotnosti benešovských holubů, která má stanovené rozmezí mezi 550 až 650 gramy, což se blíží spodní hranici hmotnosti moravských pštrosů, ke kterým je typ BH často přirovnáván.